Jdi na obsah Jdi na menu
 


Defekty očních víček

28. 4. 2011

 

Oči jim slzí, často zarudnou a objevuje se zánět spojivek. Někdy se na vnitřní ploše tzv. třetího víčka zanítí folikuly, tím dojde ke zdrsnění povrchu mžurky a oko se mechanicky dráždí. Tento stav zpravidla přejde do chronického stadia, a pokud potíže přetrvávají, je nutné navštívit veterinárního lékaře.

 
            Příčin vzniku tohoto problému může být několik: infekce, mechanické podráždění, alergie. Má-li pes navíc defekt očních víček, dochází ke dráždění oka ve větší míře a častěji. Ani při nejlepší péči se majitel postiženého psa neobejde bez kapek a mastí do očí.
            Zásadní defekty očních víček jsou dva. Entropium, kterému se lidově říká vchlípené oko, je defekt, při kterém se spodní víčko točí dovnitř do oka. Oko je víčkem drážděno, slzí a často dochází k zánětu spojivek a rohovky a hrozí oslepnutí. Tento stav je možné zlepšit pouze operativním zákrokem.
            Ektropium, otevřené oko, je stav, kdy se spodní víčko hrne ven z oka. To umožňuje zvýšený přístup vzduchu, ostrého světla, prachu a bakteriálních zárodků. Oko se opět brání zvýšeným slzotokem. I v tomto případě jsou časté záněty spojivek. Otevřené oko vždy vyžaduje zvýšenou péči majitele psa. Když při ektropiu tvoří spodní víčko kapsu, je také nutná jeho operativní korekce.
             K potlačení obou těchto anatomických vad by teoreticky stačilo postižená zvířata nezařazovat do chovu a vyřazovat rodiče, z jejichž spojení vzešli postižení potomci. Volná víčka souvisejí s typem psa. Jedinci se sklonem k lymfatičnosti vykazují povolená víčka častěji. Dnes se například u bernských salašnických psů setkáváme s mohutným, v kostře silným psem s dobře utvářenými očními víčky a dobře přilehlými a pigmentovanými pysky stále vzácněji. Velmi často se naproti tomu objevují v kostře slabá zvířata s volnými víčky a nepřilehlými a nedostatečně pigmentovanými pysky.
            U plemen, kde jsou tyto vady rozšířené, však není možné postupovat cestou vyřazování všech rodičů, jejichž spojením vznikla postižená zvířata, protože po tak důkladné selekci by neexistovala dostatečně početná populace plemen pro další chov. Například u bernského salašnického psa se různý stupeň otevřenosti oka objevuje u 40% a entropium u 5% populace, a to po různých otcích. Proto jsou obě ve standardu uvedené jako vylučující.
            U plemen, která se nacházejí v obdobné situaci jako bernský salašnický pes, je jedinou cestou ke zlepšení důsledné vyřazování postižených jedinců, neopakování spojení, ze kterých vznikla postižená zvířata, a důsledné vyloučení geneticky identických spojení.
            Dalším vážný problémem je, že v chovu byla požita postižená zvířata. Protože jde o vady recesivně založené, nemůže daný jedinec předat gen, který nenese defekt. Zvířata, mezi jejichž předky je některý postižený, vykazují defekty několikanásobně častěji. Přímé potomky takových zvířat je proto lépe nezařazovat. Celý problém má etickou rovinu. Ne každý majitel psa je natolik seriózní, aby operativní zákrok provedený na očích svého psa oznámil. Defekt se pak projeví na potomstvu a jde-li o často využívaného krycího psa může mít jeho použití v chovu nedozírné následky.       
            Neméně závažnou komplikací je i skutečnost, že defekty víček se v raném věku štěňat vždy s jistotou nepoznají. Dr. G. Sobol ve své práci o leonbergrech uvádí, že 63% entropií zjištěných u půlročních štěňat nebylo v době kontroly vrhu, která byla prováděna v sedmi týdnech stáří, vůbec patrných. U štěňat tedy bylo patrno pouze 37% poruch očního víčka. Ektropia je situace obdobná, protože s růstem lebky se mění její proporce a volná víčka zjištěná v sedmi týdnech se mohou během vývinu hlavy upravit.
            Posledním, zatím opomíjícím problémem je nepigmentované třetí víčko. Pigmentace pysků a třetího víčka spolu úzce souvisejí. Nepigmentované třetí víčko, oko dostatečně nechrání, oko je citlivější a častěji se u něj vyskytují záněty spojivek. Tento nedostatek třetího víčka opět vyžaduje od majitele zvýšenou starostlivost. V kombinaci s entropiem dochází k výše uvedeným problémům častěji.
            Jedinou cestou, jak se vyhnout defektům očních víček, je perfektní chovatelské zázemí, znalost zdraví předchozích generací a důsledné vyřazování postižených zvířat. Jediné, co je možné chovatelům doporučit, je nespojovat jedince s volnými víčky navzájem a nekombinovat ani sourozence postižených zvířat se zvířaty s nekorektními víčky. Také není možné sestavit chovný pár ze sourozenců postižených zvířat. Příbuzenskou plemenitbu musíme zcela vyloučit. Je určitě na škodu všech těchto postižených plemen, že se těmto problémům nevěnuje patřičná pozornost, protože tu nejde o vady na kráse, ale na zdraví.

                                                                / Ing. Eva Procházková /

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář